Mezinárodní stážePříběhy ze stážíPředkonferenční stáž, prekonference EYFDM a WONCA Europe konference 2024 v Dublinu 
23.9.-29.9.2024
Každoroční konference evropských praktických lékařů (WONCA Europe) se letos konala v Dublinu koncem září. Byla výjimečná tím, že Prekonference Evropského spolku mladých praktiků (EYFDM), která jí tradičně předchází, se konala na stejném místě a obě události se tak volně prolnuly. Toto přilákalo rekordní účast mladých praktických lékařů, včetně početné delegace mladých českých praktických lékařek a dokonce i dvou studentek medicíny.
Venkovská mladá praktička MUDr. Natálie Kerhartová, vypráví o své zkušenosti z předkonferenční stáže, která jí umožnila prožít všední den rodinného lékaře v Irsku:
“V Irsku funguje zdravotnický systém tak, že zhruba 50% populace má medical cards, což jsou karty, které stát vydává na základě příjmů a výdajů jednotlivce, a dle toho na ně má občan nárok nebo ne. S touto kartou jsou mu pak proplaceny návštěvy lékařů či léky. Druhá část populace spadá do sekce tzv. privátní což znamená, že si péči hradí sama. Výjimkou jsou skupiny seniorů nad 70 let, dětí pod 8 let nebo osoby registrované jako oficiální pečovatelé o druhou osobu, ti tuto medical card mají automaticky. Tímto systémem Irsko vyřešilo chybějící finance ve zdravotnictví. Velkým problémem primární péče v Irsku je, že 10-20% populace nemá svého registrujícího praktického lékaře, ať už je to kvůli omezeným kapacitám lékařů či odlehlosti místa, kde pacient žije. Já osobně jsem navštívila Swiftbrook medical center v Dublinu, kde se mě ujala jedna ze zakladatelek tohoto zdravotnického centra. Toto centrum zaměstnává tři atestované lékaře, tři lékaře v atestační přípravě a čtyři sestřičky a dále dvě administrativní pracovnice. Tyto administrativní pracovnice vnímám jako velkou úlevu od různých administrativních úkonů, např. objednávání či přeobjednávání pacientů, což v našich podmínkách běžně dělají kvalifikované sestry, pro které by se jistě našla jiná práce. Velkou výhodou takovéto sdílené praxe je její ordinační doba, která je díky více lékařům delší. Plus je zde velká flexibilita, kdy si lékaři mohou brát dovolenou a zastoupit se. Nevýhodu spatřuji v tom, že pokud je lékař zaměstnancem, nemůže si praxi zařídit, jak by jsi přál.
Slovo rodinný lékař je velice příznačné, jelikož v Irsku je praktický lékař průvodcem pacienta od narození až po konec života. Překvapil mě především rozsah práce, kterou praktický lékař vykonává, jako příklad bych uvedla gynekologické výkony jako odebrání stěrů z děložního čípku, edukaci v oblasti plánovaného početí, preskripci antikoncepce, či v případě paní doktorky i zavádění nitroděložních tělísek, až po provádění farmakologických ukončení těhotenství. V Irsku totiž ženy nemají registrujícího gynekologa v rámci primární péče jako u nás, takže i například pravidelné prohlídky v těhotenství vykonávají právě praktičtí lékaři. Další přesah zde lékaři mají do oboru pediatrie, například provádí pravidelné kontroly novorozenců, ale i všech ostatních věkových skupin dětí a samozřejmě řeší běžné nemoci dětí. Jen pokud je případ komplikovanější, referují pacienta do spádové nemocnice. Do těchto dvou oborů mají rodinní lékaři velký přesah a setkávají se tak s případy, které my jsme viděli možná naposledy na fakultě. Celou prekonfereční stáž hodnotím velmi kladně a doporučovala bych každému mladému praktikovi zůčastnit se alespoň takovéto krátké stáže v ordinaci praktického lékaře v zahraničí. Nabízí se zde možnost velké inspirace jinými zdravotnickými systémy.”
Swiftbrook medical center v Dublinu
Následující dvoudenní Prekonference EYFDM se konala společně se setkáním Spolku irských mladých praktických lékařů (ICGP trainee conference), což umožnilo unikátní výměnu zkušeností a myšlenek nejen o fungování irského zdravotnictví, ale i samotného systému vzdělávání mladých lékařů. Jednalo se o dosud největší akci tohoto typu, s rekordní účastí 706 lékařů povětšinou z Irska a Evropy.
Měly jsme možnost vyslechnout si přednášky inspirativní Dr. Andrée Rochfort, prezidentky EQUIP, jež se věnuje zdraví lékařů. Vyzdvihla bych i velice emočně silné sdělení Dr. Laury Neilson, která zasvětila svůj život pomoci lidem žijícím v chudobě. Samozřejmě nechybělo ohromné množství workshopů na nejrůznější aktuální témata, s aktivní účastí našich zástupců, a večerní networking/společenský program ve stylu maškarního bálu.
společenský večer v Guinness storehouse
Téma, které s námi velice rezonovalo, bylo ženské zdraví. Specifičnosti zdraví a nemocí u žen se věnovalo množství přednášek a workshopů. Toto nás velmi příjemně překvapilo a ukázalo nám nedostatky některých aspektů evidence based medicine, jejichž napravením se v západních zemích věnují daleko více než u nás. Velmi přínosný byl workshop na téma výživy žen, s důrazem na hormonální dysbalance. Jako jeden ze zajímavých střípků vědomostí lze uvést, že pacientky se syndromem polycystických ovarií mohou keto dietou již za tři měsíce eliminovat své příznaky nebo alespoň tyto projevy významně zmírnit. Dále cyklické stravování, tedy stravování v závislosti na fázi menstruačního cyklu, jež napomáhá udržení fyzické i psychické kondice. Autorky workshopu doporučují například redukci sacharidů, včetně jednoduchých cukrů, během ovulační fáze, což přispívá k zlepšení kvality vajíček, a tím i zvyšuje šance na otěhotnění.
Během Prekonference nás na mezinárodní úrovni již dlouhá léta reprezentuje MUDr. Marika Svatošová, jako koordinátor zahraničních stáží, předešlý národní delegát a poslední rok i jako součást rady Evropských mladých praktiků (EYFDM):
“V průběhu let je vidět na západě velký důraz na zdraví a wellbeing lékařů a chtěly bychom toto téma zde také vyzdvihnout. Roku 2008 Institute for Healthcare improvement sepsal tzv. Triple Aim, návod o třech bodech, zlepšení zkušeností pacientů, zlepšení zdravotního stavu populace a snížení nákladů, jak optimalizovat zdravotnictví pro jednotlivce i populace. Roku 2014 byl přidán Quadruple Aim, bez kterého předchozí tři nelze splnit, a tím je zlepšení pracovního života poskytovatelů zdravotní péče. Jinými slovy, potřebujeme se zaměřit na fyzické a mentální zdraví nás zdravotníků (vč. předcházení či léčbě burnout syndromu), na příjemné pracovní prostředí založené na důvěře, na hledání cest, jak se z naší práce radovat, abychom mohli dosáhnout nejlepších léčebných výsledků, nejspokojenějších pacientů a nejméně nákladné péče.”
Následovala samotná konference WONCA Europe, které se zúčastnilo 2600 lékařů z Evropy i mimo ni. Trvala tři dny, program byl velmi obsáhlý, a proto byl rozdělen do několika tématických okruhů. Celé tři dny byly zcela vyplněné přednáškami, workshopy, debatami, ale i praktickými ukázkami, například systému kontinuálního vzdělávání lékařů v Irsku formou malých skupin. Velká pozornost byla věnována i POCUSu, k čemuž přispěla svou přednáškou MUDr. Michaela Balejová. Wonca poskytla platformu k jednání pracovních skupin, jmenovitě například skupiny pro venkovské lékařství EURIPA i její podskupiny zabývající se social prescribingem. I v těchto důležitých výborech máme své vynikající zástupce, například paní doktorku Kateřinu Javorskou.
Euripa workshop paní doktorky Javorské na téma screeningy a prevence v primární péči
Ne jedno sdělení bylo od autorů českých, konkrétně MUDr. Hana Ruferová představila účastníkům, jak na Prekonferenci, tak na vlastní konferenci WONCA, téma Ageismu, tedy diskriminaci na základě věku, a její dopad na kvalitu a efektivitu zdravotní péče:
“Workshopy na téma Ageismu, s podtitulem “Je věk opravdu jenom číslo?” měly velký úspěch. Téma zaujalo účastníky natolik, že se sály brzy zaplnily a museli jsme proto odepřít vstup dalším zájemcům. Interaktivní forma sdělení a možnost diskuse s kolegy s různými kulturními hodnotami a zkušenostmi ve zdravotnictví, se zdála být přijímána s nadšením a následná debata byla velice podnětná.
Co tedy vlastně ageismus je? Představuje stereotypy, předsudky a diskriminaci na základě věku. Dle dat WHO celosvětově každý druhý pohlíží s negativními předsudky na starší osoby, v Evropě naopak překvapivě dochází více ke stereotypizaci mladší populace. Ageismu čelíme všichni, dle dat každý třetí z nás někdy byl jeho terčem, nehledě na roku narození. Věk jako takový je samozřejmě pro medicínu nezbytný údaj, bez kterého se neobejdeme. Jakožto lékaři však nezapomínáme přihlížet k biologickému věku, performance statutu pacienta či jiným nástrojům, které lépe vypovídají o konkrétním jedinci. Smyslem workshopu bylo ukázat, že tento způsob uvažování je velmi správný a neměli bychom ho rezervovat pouze pro prostředí našich ordinací. Studie totiž ukazují, že u starších jedinců negativní postoj ke stárnutí snižuje farmako-compliance, je spojen se zdrženlivostí dodržovat zásady zdravého životního stylu, zvyšuje riziko disability, kognitivního poklesu a obecně zhoršuje kvalitu dožití. Pro mladší populaci dále zhoršuje dopad ostatních forem diskriminace, disproporčně tedy negativně ovlivňuje mladé ženy. Představuje bariéry na pracovišti, v politické sféře a snižuje loajalitu vůči zaměstnavateli či nadšení pro organizaci, ve které se mladý člověk angažuje. Vzhledem k zásadním demografickým změnám, kterým čelíme, si doslova nemůžeme dovolit vyčleňovat určité části populace ze společnosti a ekonomiky. Proti ageismu tedy musíme aktivně bojovat nejen v komunikaci s pacienty či kolegy, ale i při pohledu do zrcadla, tak abychom věk brali jako medicínsky důležitý údaj a ne jako diagnózu samu o sobě.”
Témata všech sdělení napříč tímto vzdělávacím maratonem byla velmi poutavá. Velká pozornost byla věnována udržitelnosti zdravotnictví, jak ekologicky, tak personálně a ekonomicky, s wellbeingem lékařů jako základním pilířem zdravého zdravotnictví. Dalším důležitým tématem byly sociální determinanty zdraví a samozřejmě umělá inteligence v primární péči. Témata přednášek a workshopů reflektovala výzvy, kterým dnešní primární péče čelí ve světě i u nás. Inspirovaly nás a vzbudily v nás ještě větší nadšení pro náš obor. Především na již zmíněných workshopech jsme měly unikátní možnost pohovořit s kolegy z jiných zemí, sdílet myšlenky a zkušenosti, navázat nové kontakty a nová zahraničí přátelství.
Poslednímu dni konference předcházel společenský večer v Guinness storehouse, který se nesl, podobně jako celá konference, v duchu oslavy irské kultury a upevnil nová přátelství, která jsme během pobytu v Dublinu navázaly.
Česká delegace v Dublinu
Po návratu domů v nás i nyní rezonuje podtitul konference: “Proud to be a GP”, jsme hrdé, že jsme praktickými lékařkami.
Závěrem bychom také rády poděkovaly SVL, díky jejichž podpoře jsme se mohly této skvělé, ale velmi nákladné konference zúčastnit, a také Mladým praktikům, bez kterých bychom o této konferenci vůbec nevěděly, a kteří finančně podpořili i ty z nás, které neměly na konferenci aktivní účast.
